Dva dny nahrávání, dva dny editace a ladění, litry piva, hromada jídla, jeden hotel, jedno nahrávací studio a jeden světový kytarista. To vše bylo potřeba k nahrání dvou skladeb.

Nervozita před začátkem nahrávání nešla skrýt. První pán na holení byl nejmladší, ale nejhlasitější člen skupiny, Roman. Nahrávalo se na bicí, které jsou ve studiu Rolanda Grapowa po zesnulém bubeníkovi skupiny Helloween Ingu Schwichtenbergovi, na které bylo nahráno několik jejich alb včetně asi nejznámějšího Keeper of the Seven Keys part II. Nahráno bylo poměrně brzy, tudíž bylo možné se přesunout ke kytarám.

Jak jste již mohli vidět na kapelním facebooku, Rolandovi se některé moc nelíbily. Jednu musel dokonce opravovat, protože nevyhovovala jeho velmi přísným požadavkům. Nicméně asi po čtyřech hodinách byly všechny kytary nahrány.

Poté přišlo nejkratší nahrávání, a to baskytara. Mira nahrával na půjčenou kytaru od Rolanda a hotovo bylo asi za dvacet minut. Zajímavostí může být to, že se jednalo o baskytaru, na kterou se nahrávají i basové linky na nové album Masterplan.

O půl desáté probíhá taktický přesun ze studia na hotel. Všichni (kromě Jožky) jsou již uvolnění a jsou rádi, že mají nahráno.

Druhý den se kapela na Rolandovy pokyny dostavila až odpoledne a začalo nahrávání zpěvů. Celé nahrávání zabralo asi pět hodin. Byla to paradoxně část, do které Roland nejvíce zasahoval a také toho Jožku spoustu přiučil.

Tím bylo nahrávání u konce a pro kapelu se jednalo o konec práce (pokud nepočítáme ladění vokálů), takže večer je zavelen odchod do místní „kavárny“ na německé Weizenbier, samozřejmě v doprovodu Rolanda.